Doba Novomlýnská – Jaro

Obrovská vodní plocha, často zvlněná silnými větry, která v sobě skrývá obrovské divoké kapry. To jsou tři velká vodní díla pod Pálavou, která mi v posledních třech letech nedávají spát. Abych řekl pravdu, netušil jsem, co ve mně jedna jarní výprava na největší nádrž vyvolá. Zpočátku jsem to bral jen jako takové zpestření k menším vodám, které jsem doposud hojně navštěvoval. Jarní výprava v roce 2017 ale zcela změnila můj rybářský a nakonec i osobní život. Bylo to to nekonečné neznámo, co tyto vody ukrývají, nezkrotná povětrnostní síla, která tyto nádrže tak moc ovlivňuje. Člověk si tady mnohdy připadá tak malý a bezvýznamný. A přesto, když se všechno sejde, dokáže tato voda poodhalit jedno z mnoha svých tajemství. Od oné zlomové jarní výpravy uplynuly dva roky, které jsem z velké části strávil právě zde, pod Pálavou. Zažil jsem tu mnoho úspěchů, ale i neúspěchů, a tak nějak jsem si musel vyšlapat cestičku k těm největším kaprům, kteří zde plavou.

Mé kroky v roce 2019 k tomuto revíru směřovaly od samého začátku jara. Jakmile se teplota vody vyšvihla nad 10 °C, přišel ten pravý čas. Využil jsem extrémně nízké hladiny, která zde byla z velké části posledních dvou let, abych si vodu pečlivě prozkoumal. Nízká hladina odkryla řadu zajímavých míst. První výpravu jsem si tak naplánoval do jedné z nejmělčích oblastí nádrže. U vody v té době příliš rybářů nelovilo, a tak jsem si mohl bez problému zvolit místo. Teplota vody u hladiny už měla téměř 13 °C, což dávalo šanci na dobrý lov. Navíc v následujících dnech mělo být naprosté bezvětří, které se podepíše na dalším růstu teploty vody. Jeden prut jsem vyvezl na mělčinu, druhý jsem nechal na osvědčeném místě v hloubce.

START

První záběr přišel chvíli po setmění a to na prut z mělčiny. Výsledkem byl 13kg šupináč, který vzal panáčka s broskvovou plovoučkou. Na obou prutech jsem nijak nekrmil. Jen jsem k nim pohodil několik kuliček. Měl jsem z toho dobrý pocit, nicméně následující dva dny jsem byl zcela bez záběru. Oba pruty jsem nechával ve stejných hloubkách, jen jsem zkoušel různá místa. Až třetí den mi přišel v poledne záběr a to opět z mělčiny. Ze člunu jsem podebral krásného two tona kolem 10 kg. Byl to sice teprve druhý záběr, ale udělal mi velkou radost. Počasí bylo stále stejné – naprosté bezvětří a jasná obloha ve dne i v noci. Jeden prut z mělčiny jsem posunul o několik desítek metrů dál k zatopenému keři. Měl jsem toto místo uložené z loňska v GPS, kdy byla hladina velmi nízko. Opět jsem položil montáž s kamenem a místo prohodil několika kuličkami dvou velikostí. Měl jsem před sebou poslední dva dny. Prozatím jsem potřeboval na jeden záběr dva dny, což nebylo nijak efektivní. Předposlední den jsem se záběru rovněž nedočkal. Pruty jsem však nechal na stejných místech. Zejména místu s keřem jsem velmi věřil. Poslední ráno mě ale probudilo opět jen slunce, které rozpálilo vzduch v bivaku.

JEDEN Z NEJTĚŽŠÍCH ČESKÝCH KAPRŮ

Jakmile slunce vysušilo ranní rosu, začal jsem pomalu balit věci. Zrovna když jsem skládal lehátko, přišel padák na levý prut od zatopeného keře. Na nic jsem nečekal, skočil do člunu a vydal se za rybou. Hladina byla stejně jako v uplynulých dnech téměř nehybná. Když jsem byl asi jen ve třetině vzdálenosti, spatřil jsem cosi malého žlutého, jak se ke mně přibližuje. Po ujetí dalších asi 50 m jsem si uvědomil, že je to můj plovák a ryba si to s ním míří přímo ke mně. Zpomalil jsem a po chvilce plovák tažený rybou proplul jen několik metrů kolem mého člunu a pak zmizel. Rychle jsem dovinul vcelku dosti velký pytel vlasce a rozhlédnul se kolem po plováku. Ten se po chvilce zase vynořil na hladinu. Jakmile jsem si byl jist, že mám pytel vlasce navinutý a pod člunem u vrtule žádný vlasec už není, zapnul jsem motor a vyrazil za ujíždějícím plovákem. Chvílemi jsem si připadal jako velrybář, který nahání harpunovaného kytovce.

Když jsem byl kousek od plováku, opřel jsem se do prutu a během chvilky se u hladiny objevil obrovský šupináč. Poté zajel ke dnu, kde se několik minut držel a otáčel s člunem jako s plastovou lahví. Kapra jsem přitáhl k hladině, kde jsem ho hned napoprvé podebral. V podběráku jsem měl obrovského kapra. Už první odhad byl hodně nad 20 kg. Když jsem ho zvedal z vody do člunu, pořádně jsem se prohnul. Opravdu velký šupináč, který mi zabral velkou část člunu. Na to, že prut byl vyvezen více než 350 m, tak jsem kapra podebral sotva 100 m od břehu. Na břehu jsme jej zvážili. Váha se zastavila na neuvěřitelných 29,7 kg. Po odečtení vážicí tašky tedy 28,1 kg. Asi si dokážete představit moje pocity. Věřit jsem tomu nemohl. Pořídili jsme několik fotek a videí a rybu vrátili zpět do Novomlýnské nádrže, kam patří a kde bude, jak pevně věřím, ještě spoustu let žít.

28,1kg gigant. Nevěřil jsem vlastním očím, když se mi objevil pod člunem.

NÁVRAT

Neuplynul ani týden a já opět stál na hrázi této obrovské nádrže. Místo jsem pozměnil, avšak taktiku jsem zachoval. Opět jsem se chtěl zaměřit na větší ryby, a tak jsem s sebou příliš krmení nevezl. Stačil vlastně asi 5kg pytlík kuliček. Na 5 dní lovu je to dostatečné množství. První dva dny jsem měl odchytat sám a pak za mnou přijede kamarád Michal, který zůstane až do konce výpravy. Už od začátku vládlo spíše sychravé počasí. Nebe bylo zatažené těžkými dešťovými mraky a vál východní vítr, tak na hraně kvalitní bezpečné vyvážky. Oba pruty jsem směřoval do hlubších míst, kde jsem měl v GPS uloženy malé tvrdé plošky, které kapři pravidelně navštěvují. Díky větru jsem tvrdé plošky trefil montáží až napotřetí. Raději montáž položím znovu, pokud si nejsem jistý, že leží tam, kde má. K oběma montážím jsem přihodil po dvou hrstech kuliček. K večeru začalo pršet a vítr ještě zesílil. První záběr přišel nad ránem v silném dešti.

Kapra zdolávám ze břehu, protože dno je zde poměrně čisté a nehrozí, že o kapra přijdu v nějakém keři. Když už ho mám asi 50 m od břehu, ryba se zastaví a já visím. Musela se zaseknout někde na hraně, která je zde poměrně výrazná. Skáču do člunu a jedu za rybou. Hned jak hranu přejedu, vlasec se uvolnil a po chvíli už je kapr v podběráku. Na první záběr je to super ryba – lysec 17 kg, kterému už se plní břicho
jikrami. Chvíli čekám, až přestane pršet a rybu nafotím a vrátím zpět do revíru. Prut vyvážím už téměř v bezvětří, a tak je pokládka snadná a především rychlá. Do večera mám ještě jednoho kapra kolem 10 kg. Těším se na večer a zejména na ráno, kdy je největší šance na záběr. Do rána jsem zdolal dva menší kapry a přes den přišlo také několik záběrů od ryb do 10 kg, což mě přimělo ke zvětšení nástrahy. Aktivita byla skvělá. Zbývalo se už jen prokousat k těm lepším rybám. Dopoledne přijíždí kamarád Michal, který sedá po mé pravici. Máme před sebou velký prostor, a tak nehrozí, že bychom se nějak rušili. Následující tři dny ovšem byly plně v režii Michalových prutů. Přišly mu sice jen čtyři záběry, ale tři z nich měly 17 kg. Tomu se říká trefa do černého. Měli jsme z nich velkou radost, protože se jednalo o skutečně krásné ryby. Byla to zkrátka výprava sedmnáctek. Já byl po zbytek výpravy bez záběru, ale tak to někdy je. Od vody jsem tedy odjížděl s pocitem nedostatečného uspokojení a už plánoval další výpravy.

A JSME TADY ZASE

K vodě jsme s přítelkyní Petrou přijeli až v sobotu ráno. Přece jen páteční příjezd by byl hektický a vzhledem k tomu, že mám před sebou celý týden, sobotní příjezd už tolik vadit nebude. Co se týče počasí, tak nás čekal tropický týden s téměř bezvětřím. Bylo avizováno několik bouřek, ale to je vždy třeba brát s rezervou. Cejni byli už z velké části vytření, což bylo vidět na nezvykle klidných březích. Chtěl jsem začít na místech, která dobře znám a tam i pruty vyvážet. Nekrmil jsem mnoho, nechtěl jsem si na místo přilákat menší ryby. Měl jsem za sebou ale dva dny a dvě noci a záběru jsem se nedočkal. Bylo vidět, že určité skupiny kaprů už jdou do tření. Počasí pro to měli jako stvořené – jasné a teplé dny bez jakéhokoliv větru. Musel jsem něco změnit, a tak jsem jeden prut stáhl podstatně blíže ke břehu. Hned další den ráno přišla na tento prut brutální jízda. Od začátku byla cítit lepší ryba, kterou po chvíli navádím do podběráku.

Více než 14kg lysec mi udělal velkou radost a vlil novou sílu do žil. Opět jsem nahodil a přihodil několik kuliček. Kousek přede mnou se začala objevovat hejna obřích tolstolobiků. Nedalo mi to
a jel se na ně člunem podívat. Často mi dovolili dostat se přímo nad ně a prohlédnout si je v celé své majestátnosti. Voda v tomto období bývá velmi průzračná a v pozdním odpoledni bývá viditelnost i více než 2 m. Pro mě osobně je skutečně nevšední zážitek vidět svoji položenou montáž na dně. Další den nepřišel žádný záběr. Hladina se ani nehnula, vedro bylo až k zalknutí a předpovědi hlásily bouřky. Pevně jsem věřil, že by bouřka s větrem mohla změnit náladu kaprů a přimět je krmit se. K večeru se na východě objevila obrovská tmavá mračna, která během velmi krátké doby dorazila až nade mě. Schylovalo se k pořádné bouři a já tak rychle upevňoval věci.

Kdo to tu zná, dobře ví, co zde může bouřka s větrem napáchat. Během chvíle se zvedl tak silný vítr, že jsem měl co dělat, abych udržel bivak. Stál jsem na kolících bivaku, který se pod nápory větru silně prohýbal. Žebrová konstrukce se kroutila a prohýbala jako větve vrby. Nade mnou byla černá mračna a k zemi se snášely blesky. Neměl jsem z toho vůbec dobrý pocit a chvílemi jsem přemýšlel, že tam nechám všechno na pospas a půjdu si lehnout dolů na svah hráze. Uplynulo dalších několik minut a bylo znát, že vítr polevuje. Třásl jsem se zimou a nejspíš i strachem.

Další dvě hodiny jsem dával všechno do pořádku. Zejména vyvezené pruty byly strženy větrem a montáže byly desítky metrů bokem. Vlasce byly obaleny nečistotami a potrhanými těly mrtvých cejnů. Vše jsem musel
vyměnit a s prací jsem skončil až za tmy. Záběr přišel až nad ránem. Jeden prut jsem stále nechával vyvezený ve větší vzdálenosti a právě na tento prut přišel záběr. Na konci však byl jen menší šupináč. Rozhodl jsem se jej stáhnout blíže ke břehu a chytat zde s oběma pruty. S jedním jsem chytal hodně vlevo, s druhým pak hodně vpravo. Nechtěl jsem, aby se navzájem rušily. Ke každému jsem přihodil jen několik kuliček a pevně věřil, že se k němu dostane nějaké místní nevytřené „sele“. Záběr přichází až další ráno. Silný tah dává tušit lepší rybu. Ze člunu podebírám dlouhého lysce hodně přes metr délky. Tento koženáč vážil 16,6 kg a udělal mi velkou radost.

Přece jen se jednalo o teprve třetí rybu za 5 dní lovu v náročných podmínkách. Posledních 24 hod jsem nakonec zdolal hned tři kapry, ale jednalo se o menší ryby, které mi sem silný vítr navál. Tímto skončilo moje „novomlýnské“ jaro.

Pokračování příště. Další zajímavé články naleznete v tištěné verzi časopisu Kajman, magazínu Kapr a na www.kajman.cz

Přidejte komentář

Prosíme Přihlášení komentář