Městská kaprařina – Ed Skillz (1. díl)

Ed Skillz a jeho kapr ulovený při urban fishingu

Když chcete chytat kapry, můžete se vydat na spoustu míst. Jezera, řeky, kanály… V honbě za kapry pro nás není překážkou ani velká vzdálenost. Za tutovou šancí neváháme urazit spoustu kilometrů, často však přehlížíme místa, která jsou téměř na dohled od našich domů. Kapři jsou v našich vodách tak rozšířeni, že je až neuvěřitelné, jak bizarní podmínky jim stačí pro život. V tomhle jim nedokáže, možná s výjimkou sumce, konkurovat žádná ryba. Je tedy skutečně nutné cestovat za kapry přes půl země? Není, v žádném případě. To samozřejmě neznamená, že na nás v každém vodním systému čeká pětadvacetikilový kabrňák. Ty musíme někdy hledat jinde. Každopádně však můžete být mnohdy mile překvapeni.

Městská kaprařina - Ed Skillz

Miluju chytání ve velkých městech, například v Amsterdamu a jeho systému kanálů, vedoucím skrz celé město. Když chytám na řekách, tak také vyhledávám městské úseky. Můžete mě vidět v srdci velkoměst, uprostřed obvyklého uspěchaného šílenství, jak čekám na svůj záběr. Zastrčen někde mimo zónu ruchu a shonu chystám útok na plovoucí klenoty města.

KUMPÁNI

V městském chytání je, věřte či ne, pořádná dávka romantiky. Ponořen do svého dobrodružství, dokážu se odpojit od městského hluku, nevnímám auta ani autobusy, které kolem mě projíždějí. Mými kumpány jsou holubi a městské krysy, které mě často poctí svou zvědavou návštěvou. Vždy si představuji smrtelný koktejl bakterií, který s sebou tito nechvalně známí obyvatelé města vlečou.

Někdy si navzdory tisícům procházejících lidí připadám skoro neviditelný. Každý se žene za svým cílem a s plnou hlavou toho, co musí stihnout, míjí spousty věcí, které se ve městě odehrávají. Jediní lidé, kteří mě pravidelně zaznamenají, jsou staří pejskaři, kteří nemají mnoho co na práci. „Jak se daří, už jsi něco chytil?“ zeptá se prošedivělý, přátelský chlapík úctyhodného věku, řekl bych kolem osmdesátky. Pyšně mu na foťáku ukazuju svůj předchozí úlovek. Nevěřícně se usmívá a hbitě reaguje. „Opravdu to plave tady? To jsi koupil na trhu!“ „Jasně, když chci něco chytit, musím pro to něco udělat,“ zavtipkuju na oplátku. Směje se a odpovídá, že netušil, že v tomhle kanálu žijí taková monstra. Pak ještě typickým amsterdamským akcentem zahlaholí, že přeje mnoho štěstí, a špacíruje doprovázen svým starým buldokem dál.

INTIMITA

Pozorování lidí je při čekání na záběr výborným zabijákem dlouhé chvíle. Abych vás ušetřil ztráty důstojnosti, nebudu do tohoto tématu moc zabředávat. Sami si můžete představit, co všechno lze nerušeně pozorovat, když si lidé neuvědomují přítomnost někoho, kdo je se svými pruty skrytý jen kousek od nich. Nejlepší je ale město v noci. Jakmile se začne stmívat, promění světla domů a budov město v město světel. Připadám si jak v hollywoodském filmu, ve kterém bych mohl za svůj souboj s monstrózním městským kaprem dostat hlavní roli. Čekám na příležitost. Velcí, oslizlí netvoři v podobě cejnů hrají v mém bijáku také důležitou roli – svádějí boj o návnadu. Často berou svůj part tak vážně, až si skoro myslím, že jsou to kapři, jak jsou velcí. Jakmile je chci podebrat, už je mi jasné, že na druhém konci prutu je nějaký klaun, nikoliv kapr.

Stejně mám radost. Kde jsou cejni, tam jsou taky kapři. Při shánění potravy plavou velmi často spolu. Jde hlavně o to, být ten nejrychlejší. Tento souboj vyhrávají pravidelně cejni. Pro mě to znamená, že musím vrátit vlasec na původní místo co nejrychleji, neboť dalším chyceným může být kapr. Abych je přilákal, používám nejraději pelety a krmné směsi. Můžete si myslet, že si použitím pelet o nájezd cejnů vyloženě říkám. Přerostlé cejny bych ale chytal s peletami i bez. To si myslím já. Výhodou pelet je, že na blátivém dně často vytvoří krmnou vrstvu, která je i po několika hodinách stále patrná. Čím častěji nahodím nové PVA s peletami, tím je místo lepší. Tímhle způsobem zatraktivním své pole. Záběr kapra je takřka zaručen.

KRMIT, NEBO NEKRMIT?

Městskou kaprařinu lze praktikovat dvěma způsoby. Okamžitým lovem a zakrmováním. Když chci lovit bez zakrmení, vybírám si místa, o kterých vím, že jsou kapry vyhledávána. Překážky sloužící k ukotvení lodí, lešení u přístavů nebo hausbótů. Oblíbené jsou také mosty, pro kapry jsou přirozeně přitažlivé. V případě, že chci lovit se zakrmováním, čekám, až kapři zaznamenají mé atraktivní místo. Do té doby si úspěšným lovem nemohu být jist. Po několika dnech vnadění už předpokládám, že se kapři na místo vracejí častěji. Kapři si navyknou na pohodlně získanou potravu a chovají se ukázněně a krotce, což zvyšuje šanci na záběr. Výhodou vnadění je, že máte oproti okamžitému lovu daleko větší šanci, že neodejdete bez úlovku. Vše je samozřejmě závislé na vnějších podmínkách, jako jsou roční období, velikost vody nebo vodního systému a četnost cejnů. Upřednostňuju kvantitativní vnadění. V každém případě minimálně kilo krmiva na jeden prut.

TLAK

Raději chytám při normálním nebo nižším atmosférickém tlaku, tedy méně než 1016 hPa. To neznamená, že při vyšším tlaku vzduchu nelze nic ulovit, nicméně však platí, že šance se s poklesem tlaku zvyšují. Jednoduše proto, že jsou ryby aktivnější. Možná si myslíte, že jsem se zbláznil a že si přece budete dál rybařit, kdy se vám zachce. Zkuste si jen tak pro legraci zaznamenávat hodnoty tlaku pokaždé, když něco ulovíte. Možná se vám brzy vyjeví zajímavé schéma. Já jsem po letech měření uznal, že pokud je tlak více než 1020, můžu klidně zůstat doma. Tlak je pro mě na řekách a kanálech důležitějším faktorem nežli vítr. Má-li se ryba nechat zlákat mou nástrahou, musí být aktivní a musí mít vůli plavat.

TAKTIKA

Dostáváme se k taktice. Rád bych ale ještě řekl něco o pozorování. Na spoustě řek a kanálů je na první pohled velice špatná viditelnost – buď je voda příliš kalná, nebo je proud vody těžkopádný a pomalý. Pokud se však budete pozorně dívat trochu déle, zaznamenáte více známek života, než byste si kdy dokázali představit. Například vyskakující rybu nebo velké bubliny, jdoucí ode dna, které se pomalu přesouvají, jak kapr ryje do sedimentu. Pokud nic z toho nezaznamenáte, a přesto stále toužíte najít místa s množstvím ryb, vyčkejte na dobu tření. Kapři během rozmnožování bezhlavě prozradí svůj úkryt snad ve všech vodách. A vám je určitě jasné, jaká místa kapři při tření upřednostňují. Beze studu a nebojácně plují sladkovodní obři v mělkých úsecích nebo ve vyhřáté vodě u břehu. Toto období, kdy je velice jednoduché kapry sledovat, využívám k přípravě a promýšlení svých celoročních akcí.

Často vídám ryby, o kterých bych ani nesnil. Vždycky mě něco překvapí. Pozorování je klíčem k úspěšné rybářské výpravě, dvojnásob to platí, pokud začínáte na neznámé vodě. Pokud ve vodě nezaznamenám skutečné rybí šplouchnutí, jdu chytat jinam, a to i v případě, že se místo jeví po všech stránkách jako kapří ráj. Vždycky chci nejdříve vidět pár městských krasavců. V žádném případě nepatřím mezi lovce předhánějící se v počtu úlovků. Mám ale rád, když vím, co mohu očekávat. I tak je v městských vodách rybařina dobrodružství plné překvapení. Nikdy nevíte, co je na druhém konci vlasce, dokud to neskončí ve vašem podběráku. Jedna věc je jistá – městské rybaření má svá úskalí, nudné však není nikdy!

MONTÁŽE

Co se návazců týče, nechávám vše velmi jednoduché. Líčit rafinované pasti na městské kapry nemá velký smysl. Nejsou častým cílem rybářů, nejsou „pod tlakem“ a jejich způsob obživy je drsný a neopatrný. To byste měli mít při výběru návazce na paměti. Zapomeňte na ronnie, bungee a další komplikované konstrukce. Používám obyčejný návazec z pletenky s ne úplně krátkou délkou. Při způsobu, jakým se kapři v těchto vodách krmí, byste je s krátkým návazcem těžko dostali na háček. Mohlo by se stát, že se jim háček zapíchne špatně, což je v první řadě nepříjemnost pro kapra, kterého takto poraníte, v druhé řadě nemusí zdolávání ryby skončit úspěchem ani pro vás. Krátké návazce jsou sice poslední dobou trendy, na rozdíl od těch mírně nepohodlných dlouhých, ale opět – v případě městských kaprů budete zaručeně bodovat s druhou zmiňovanou variantou.

Používám vlas dlouhý cca 1-1,5 cm, měřeno od ramínka háčku. Nejraději volím menší nástrahu o velikosti 12-16 mm. Mám pocit, že menší sousta jsou požírána rychleji a záhadným způsobem přitahují velké kapry. O velikosti nástrahy bychom se mohli přít hodiny, ale o tom tento článek není. Já menší nástrahy preferuji na základě svých výsledků za posledních pár let. Další věc, kterou vždy používám, je PVA punčocha nebo PVA sáček. Ochrání můj háček. Můžu si být jist, že vše přistálo v pořádku na dně. Člověk nikdy neví, co všechno se v těchto vodách skrývá. Není to jen vegetace, ale také místní skládka, kusy aut a další předměty, které by ve vodě být neměly a nelze je ze břehu vidět. Při zmínce o věcech, které se do vody dostaly lidským přičiněním a utvořily městské vodní překážky, musím dodat, že používám silnou olověnou šňůru, abych co nejvíce zabránil přetržení vlasce. Je odolná i vůči mušlím, pokrývajícím břehy podél řek a kanálů. Všechno se může někdy přetrhnout.

Tohle vám ale dá při zdolávání ryby a dostávání jí z překážek trochu víc času. Kapři jsou mistři v unikání všeho druhu a s rybáři nehrají férovou hru. Po hodinách u vody si na jejich triky a způsoby zvyknete a odhalíte, čemu byste se dole pod hladinou měli vyhnout.

Více o kaprech ve městě se dozvíte brzy na www.kajman.cz a v tištěném magazínu Kapr. Prozatím vám ve vašem městském rybářském dobrodružství přeji mnoho štěstí.

Přidejte komentář

Prosíme Přihlášení komentář