Říční kaprařina

Alan Blair kapr

Říční kaprařinu mám velmi rád. Řeka byla prvním typem vody, který jsem jako malý chlapec navštěvoval. Chodil jsem tehdy na řeku Ouse, a to konkrétně úsek Adam’s Mill, který byl dlouhá léta domovem britského rekordu parmy. Chodil jsem tam se svým tatínkem třeba jenom navečer na dvě hodinky. Na splávek jsme chytali rozmanité říční druhy ryb. Od malička jsem tak vstřebával zákony řeky. Jak se chová v proudech a peřejích, ve vírech a úplavech. Jak chytat v meandrech, tůních a mělčinách. Watercraft na řece je zcela jiný než na stojaté vodě. Ryby se zde zdržují na jiných místech ve stejné části roku, a to ještě v závislosti na podmínkách a stavu řeky.

Na říční rybařinu musíte být skutečně naladěni a připraveni. Je třeba například předělat a přehazovat montáže. Na jezeře můžete ve většině případů nechat svoji montáž ve vodě ležet celý den. Na řece ale máte takovou příležitost velmi zřídkakdy. Pravidelné přehazování je často potřeba například kvůli tomu, že proudem splavávají různé předměty. Někdy tak přehazujeme každých několik minut. Postupně jsem od plavané přešel k lovu s feederovými pruty. Začal jsem tak chytat větší tlouště a cejny. Ale říční kapři pro mě byli vcelku mytická stvoření a setkával jsem se s nimi jenom zřídkakdy. Dvakrát jsem měl na svých prutech něco nezastavitelného. Hrozně jsem chtěl takového bojovného kapra ulovit. Vznikla tak nová posedlost.

Najít a pustit. Stačí k tomu krátká přesnočka.

KLÍČE K ÚSPĚCHU

Na řece jsou dva opravdové klíče k úspěchu. Zaprvé musíte pochopit, kde momentálně hodlají vaše cílové ryby trávit svůj čas. V tom hle jsem dostal tvrdou lekci. Pamatuji si, že jsem byl mnohokrát naivní. Četl jsem knížky od Johna Wilsona a dalších autorů. Hledal jsem v nich dobré rady, jako že je potřeba chytat v přístavech nebo pod převislými větvemi, ale nesledoval jsem při tom skutečné chování kaprů. V následujících sezónách jsem pochopil, že rybařina není vždy o klišé z knih. Kapři nežijí jenom v přístavech a pod převislými stromy. Oni žijí tam, kde chtějí žít. Třeba jenom kvůli tomu, že je tam klid nebo je tam o něco hlouběji či mělčeji. Někdy se zdá, že k tomu nemají žádný zvláštní důvod. Prostě se rozhodli, že se momentálně budou na některém místě vyskytovat. Než si tohle uvědomíte a začnete tomu věřit, může to trvat poměrně dost času. Není to o tom, že přijdete k řece, uvidíte tam pár kaprů a řeknete si „tady žijí“.

Italský říční kapr z centra Říma

Tento proces musíte opakovat v různých podmínkách a vidět je v nich ve stejné oblasti. Když se vám to povede, tak jste na to přišli! Když zjistíte, kde se kapři často vyskytují, je to pak často velmi jednoduché. Mnohokrát jsem uspěl při krátkých „přesnočkách“, protože jsem předtím investoval hrozně moc času do toho, abych pochopil, kde se kapři chtějí momentálně vyskytovat. Existuje ale ještě jedna cesta. Ta pro mě ale není tak dobrá a zábavná. Když budete 2 měsíce v kuse krmit každý den menší dávkou 20mm boilies, kapři sem budou jezdit. Být vámi, bych ale raději investoval čas a energii do jejich hledání. Když se vám to povede, tak zde lehce zakrmte. Stačí, abyste to udělali dvakrát až třikrát. Kapři si tak ve vaše krmení vypracují důvěru. Když pak do tohoto kapřího hejna nahodíte svoji nástrahu a kapři jsou jenom trochu při chuti, tak je chytíte. Přesně to jsem začal dělat já. Chytil jsem zde, co se dalo a pak se posunul o úsek dále.

Velká řeka Tibera v centru Říma

HLEDÁNÍ

Hledání kaprů obnáší hodně nachozených kilometrů, ježdění na kole nebo dokonce hledání na lodi. Často také bude třeba vylézt na nějaký strom. Největší výhodu ale mají ti, kdo mohou použít loď. V minulém roce jsem se procházel podél úseku, na kterém jsem už léta nechytal. Nespatřil jsem nic zajímavého. Říkalo se, že problém je v tom, že je tam hodně vyder. Pár jsem jich i spatřil. Zajímalo mě, jestli skutečně zbavily řeku ryb. Rozhodl jsem se, že se po rybách podívám z lodi. Vzal jsem s sebou holčičky a vyrazili jsme na projížďku. Neujeli jsme ani kilometr a kapry jsme viděli všude. Prostě jsem je jenom ze břehu neviděl přes odlesk hladiny, trávy a příbřežní vegetaci. Z lodi uprostřed řeky jsem viděl samostatné kapry, dvojice i celá hejna. Projížďka na kajaku, veslici nebo dalším plovoucím zařízení za slunného dne vám pomůže odhalit plný potenciál vašeho úseku řeky. Abyste plně odhalili místa, kde se ryby krmí, můžete použít třeba i aquaskop. Samozřejmě se teď nebavíme o velkých řekách, jako je třeba Trent, ale o středních a malých říčkách, které bývají čistší a kapři jsou zde alespoň někdy vidět.

Přístav znamená – kapři

VÝHODY

Říční kaprařinu miluji i kvůli svobodě, které rybaření na nich provází. Nikdo mi neřekne, že nemůžu používat loď nebo určitý typ nástrahy jako na soukromých revírech. Miluju svobodu a nesnáším pravidla! V podstatě neexistují úseky, které by byly perfektně zarybňovány. Jsou totiž většinou neobhospodařované a neobhospodařovatelné. Často tam pořádně ani nejsou vytvořená místa pro rybáře na břehu. Rybařina je zde syrová a skutečná. Není to o tom, že bych musel za každou cenu chytat nepojmenované kapry. Většinou se totiž o jména ryb stejně nestarám. Je to pro mě spíše o tom, že mohu chytat tak, jak chci, a chytat ryby, kterých v určitém věku na určitém úseku není moc.

Brutální vázky jsou vždy spolehlivé na nalezení kaprů všude na světě

Pocit, že na vašem místě před vámi včera nikdo nebyl, je skvělý. Stejně jako to, že zde nikdo nekrmil a nechytil určitou rybu. I o řeky se ale samozřejmě musíte dělit. Před nějakými 10 lety jsem se přestěhoval
do Essexu, kde je na každou syndikátní vodu čekací listina a každý klub je přelidněný, ale na řekách je tu z nějakého důvodu prázdno. Rybáři, které na řekách potkávám, mají navíc podobnou mentalitu. Bez problémů s nimi proto vycházím a vědí, že se sluší nechat tomu druhému trochu prostoru. Zásady ze staré školy se tu stále v jistém smyslu dodržují. Nikdy jsem neměl příliš tajností o svých úlovcích a ostatní rybáři mi také sdílejí informace o těch svých a vytváříme si tak jakési kolektivní know-how. Je to skvělé prostředí z hlediska rybařiny i toho, jaké rybáře potkáváte. Jsem velmi šťastný, že jsem mohl chytat na řekách po celém světě. Velikostně nemohly být rozmanitější. Chytal jsem na těch nejmenších potocích a chytil na nich divoké kapry. Rybařil jsem na středně velkých řekách, jako je Ouse a Chelmer, a pak na větších, jako je Trent. V kontinentální Evropě jsme chytali na opravdových monstrech, jako je Seina nebo Dunaj. Všechny ve mně vyvolávají stejné nadšení, ať už se snažím ulovit 6kg kapra na potoce, nebo gigantického kapra na veletoku. Teče před vámi prostě voda a vy musíte využít veškerý watercraft, co máte.

Řejka Lea ve východnínm Londýně skrývá neskutečné kapry

CHYTÁNÍ

Takže jsem objevil kapry, zjistil, kde jsou šťastní, trochu jsem je nakrmil. A nyní je čas vybalit pruty. Kdykoli je to jen možné, se snažím umístit své nástrahy k mému břehu, kde je pro mě jednoduché zakrmit a umístit nástrahu. Když z jakéhokoli důvodu musím nahazovat jinam, tak je to do centrálního koryta, ale nevidím žádný důvod, proč bych měl chytat na protějším břehu. Pokud bych musel nahazovat k protějšímu břehu, třeba proto, že je tam potopený strom nebo jiná struktura, tak se prostě přesunu na druhou stranu řeky a chytám odtud. Chci svoje rybaření mít jednoduché a snadné. V posledních 10 letech jsem na řekách trávil pouze rychlé „přesnočky“. V mnoha případech přijíždím za tmy a věci balím brzy ráno, abych mazal do práce. A ještě k tomu takových přesnoček nebývá moc. Nemám času nazbyt. Potřebuji napíchnout nástrahu, hodit k ní pár návnad, nahodit a čekat. Když ale máme kapry lokalizované, tak je takové chytání vlastně poměrně jednoduché. Když mám nahozeno, tak ale většinou pod svoje špičky přidávám backleady, což umožní držet většinu vlasce mimo hlavní proud a nepořádek plovoucí po hladině a také tak netrčí vlasec tolik ve sloupci, což plaší kapry. Většinou používám velká inline olova a normální délku návazce. Když nemůžu použít backlead, pak chytám s dlouhým návazcem, abych více oddělil nástrahu s háčkem od kmenové šňůry. Čím blíže k sobě totiž jsou, tím opatrnější budou kapři. S delším návazcem také používám spíše únikovou montáž a velká plochá olova.

Samota

KRMENÍ

Krmím tak, aby ryby mohly vyžrat všechno krmení z mého lovného místa. Nevznikají tak „kontaminovaná“ místa s plesnivým krmením jako na soukromých revírech a syndikátech. Ryby tu nepřehrabávají dno pouze
v jedné oblasti, ale mají tendenci pohybovat se po větším prostoru bez spoléhání na krmení od rybářů. Hledám vhodnou oblast, kde bych mohl zakrmit, na krmení položit montáž a pak nechám ryby ji vyčistit. Na začátku tedy dvakrát nebo třikrát krmím peletami, konopím, červy nebo krmítkovou směsí. Prostě něčím, co zaujme tolik druhů ryb, jak jen je to možné, aby oblast vyčistily. Rozhodně nechci ve svém krmném místě žádné větvičky nebo suť, které neodplavil proud. Teprve potom sem začnu házet boilies o velikosti 20 nebo 24 mm, abych nepoutal pozornost necílových druhů ryb a ujistil se, že tam nějaké krmení zbude pro kapry. Samozřejmě můžeme mít stále problémy s tloušti, jejichž ústa jsou příliš velká.

Přestože jsme byli při první návštěvě zaplaveni, vrátil jsem se na tuto přílivovou řeku a nachytal krásné kapry

Cejni a líni už ale budou mít problém do sebe naše boilies dostat. Boiliesu nepotřebujete příliš. Nechytám velká hladová hejna kaprů. Chytám kvůli tomu, abych udělal záběr. Krmím ideálně pravidelně každý den nebo alespoň obden v menších dávkách. Čím častěji tím samozřejmě lépe. Jak vidíte, moje rybaření je jednoduché a krmení rovněž. Jinak to není ani s montážemi, které jsou také pěkně přímočaré. Hlavní je to, že jsou silné a spolehlivé. Například v polovině června jsou řeky plné trávy, která někdy dosahuje až na vodní hladinu. Přidejte k tomu vázky a v městských částech struktury jako beton, kusy železa obsypané mušlemi, které přeříznou váš vlasec jako kus bavlnky. Potřebuji nejenom zaseknout rybu, ale i ji zdolat. Každý, kdo kdy chytal na řekách, ví, že zde ryby bojují mnohem více než jejich sestřenky ze stojáků. Jsou divoké a naštvané!

Mosty přitahují kapry

Proto používám větší háčky, silnější návazcové šňůrky a Cultured nástrahy. Ty jsou nesmírně efektivní, kamkoli je vezmete, ale nikde nefungují lépe než na řece. Jejich povrch vypouští atraktanty okolo 6 hodin. Je to tedy jako chytat s těstem, které je na řekách smrtelně efektivní. Pachová stopa, která se nese po proudu dolů, upoutá pozornost jakéhokoli kapra a přivede ho k vaší nástraze. Na řece chytám striktně s potápivými nástrahami. Nepoužívám žádné pop- up montáže. Chci mít přišpendlenou nástrahu ke dnu, ne aby plápolala vlivem proudu někde ve sloupci. Na řekách není trik v montážích, ale v tom objevit kapry.

SLAPOVÉ JEVY

Další věc, kterou musíme vzít v potaz je to, že některé řeky jsou ovlivňovány přílivem a odlivem. Pro představu uvedu veselou historku. Když jsem se přistěhoval do Essexu, rozhodli jsme se, že s kamarádem Reedym vyrazíme na ryby. Požádali jsme Garyho Bayese o radu. Ten rybaření v této oblasti miluje, a tak s ním konverzace o rybaření v oblasti trvala hodiny. Diskuse začala a o 150 revírů později jsme se dostali k jedné místní říčce. On i jeho přítel tu měli chycené kapry okolo 13 kg. Co nás ale nejvíc zaujalo, bylo to, že nám říkal, že tu je i v blížící se zimě „pípanec“ jistý. Je tam tolik kaprů, že prostě stačí vyrazit a chytíte, říkal. S Reedym jsme tedy vyrazili, prosekali se přes křoví k řece. Byla tma, my jsme byli unavení z práce, a tak jsme se rychle zabydleli a šli spát. O půlnoci nás oba skutečně vzbudila série pípanců. Voda dosahovala až k našim lehátkům a pruty byly kompletně pod vodou. Naštěstí jsme používali butt locky od Nashe, a tak nám udržely pruty na místě před dorážející proudem. Byli jsme kompletně zaplaveni! Co nám totiž Gary neřekl, bylo to, že se jedná o přílivovou řeku a že se tu vodní hladina zvedá dramaticky! Já bych se s tím ještě nějak vyrovnal, ale Reedymu to vtipné nepřišlo. Zabalili jsme to a nechali jsme ve vodě své hlásiče i s vidličkami. Dojeli jsme si pro ně druhý den. Ráno jsem volal Garymu, co si jako sakra myslí. On se do telefonu jenom smál 🙂

Za přílivu
Stejné místo za odlivu

Skvěle se bavil tím, jak napálil dva naivní mladíky z vnitrozemí. Potom jsem na této řece několikrát chytal a bralo to na ní skutečně skvěle. Zejména u mostů, kde byla o něco větší hloubka. U řek ovlivňovaných přílivem a odlivem je samozřejmě důležité to, v jaké fázi přílivu nebo odlivu zrovna řeka je. Platí to zejména na velkých řekách. Vzhledem k tomu, že mám nedostatek času, si ale bohužel nemůžu plánovat svůj lov podle přílivu a odlivu. Pokud bych si ale mohl vybrat, tak půjdu chytat při odlivu, protože lépe uvidím ryby. Když je totiž v řece jenom nějaký metr vody, pak ryby snadno najdu. Nevím, jestli se v tu dobu lépe chytají. Vhodnější moment zřejmě bude, když voda klesá nebo roste, ale já se řídím podle toho, že když je dokážu najít, tak je umím i chytit. Nezapomínejte také na to, že kapr v přílivové zóně bojuje o přežití.

Kapr z přílivové řeky

Dostal se sem zřejmě při povodni, pádem z jezu nebo skrz plavební komoru. Možná z toho není úplně nadšený, ale dokáže se přizpůsobit podmínkám. Pro mě se jedná o jedno z nejvíce vzrušujících rybaření, jaké jsem kdy zažil. Kromě kaprů tu totiž máte například mořské bassy, cípaly, platýse a jiné mořské ryby. Úlovek divoké ryby z tohoto prostředí je nesmírně uspokojující. Taktika lovu je jinak úplně stejná jako na klasických řekách. Pokud je nedokážu lokalizovat, tak si pomůžu předkrmováním. Na závěr vám ještě jednou zdůrazním, že lov říčních kaprů není o bláznivých montážích, zákrmu 5 kg boilies každý večer. Je o stopování ryb. Je to o nasazení polarizačních brýlí, možná spuštění lodě na vodu a objevování.

Více zajímavých aktualit a článků naleznete v tištěného časopise Kajman, magazínu Kapr a na www.kajman.cz.

Přidejte komentář

Prosíme Přihlášení komentář