S kýlem, nebo bez kýlu? Srovnávací test člunů Adventure T-290P a T-290KN

Nafukovací motorové čluny pro rybáře mají dnes mnoho podob a odlišností ve zvolených materiálech a rozměrech. Ten největší rozdíl napříč všemi značkami a modely pravděpodobně tkví v konstrukci podlážek a dna člunu. Rozhodli jsme se proto pokusit se odpovědět na jednu z nejčastějších otázek, totiž na srovnání člunů s a bez kýlu.

Za tímto účelem jsme vybrali dva takřka identické čluny Adventure z modelové řady Scout, což jsou skládací rybářské čluny ukrajinského výrobce, jejíž historie sahá k samým počátkům výroby člunů Adventure. Modely T-290P a T-290KN představují střed v nabídce řady Scout a oba jsou certifikované pro tři osoby. Osadit je lze maximálně 6HP motorem, mají stejné vnější i vnitřní rozměry a jsou vyrobené technologií automatického svařování horkým vzduchem z českého materiálu Plastel® boat TE75 o hmotnosti 750 g/m2 a s pevností 2800/2800 N/5cm2. Jinými slovy ze vzdálenosti několika metrů je od sebe na první pohled prakticky nelze odlišit a musíte přijít mnohem blíže, abyste uviděli zcela zásadní rozdíly v jejich konstrukci.

T-290P vepředu a T-290KN vzadu

Teorie a data

Pojďme si tedy představit oba čluny trochu podrobněji. T-290P je jedním z původních modelů Adventure, který od počátku 90. let, kdy poprvé spatřil světlo světa stejnojmenný zelený „gumák“, prodělal nejednu designovou a technologickou změnu. Ta poslední před několika lety byla patrně také největší, kdy se trochu změnily jeho vnější rozměry, ale hlavně se zvětšil průměr nafukovacích válců na současných 38 cm.
Adventurevská „péčka“ (T-270P, T-290P a T-320P) byla vždy určena pro rybáře, kteří vyžadují maximálně jednoduchý, ale zároveň co nejodolnější, lehký, skladný a cenově co nejdostupnější člun. Důraz se zde klade především na náročnost skládání/rozkládání a manipulace se člunem na souši, kterou musí zvládnout jeden člověk, aniž by při tom měl dojem, že právě prodělal svůj největší sportovní výkon od dob tělocviku povinné školní docházky. Proto má T-290P rovné dno a tzv. laťkovou podlážku sestávající z šesti překližkových desek, každá o rozměru 72 x 19,5 cm. Jednotlivé „laťky“ jsou spojené speciálním PVC úchytem, takže je nikdy nelovíte v přepravní tašce jednu po druhé, ale vždy jako celistvou podlážku – tu pak stačí jedním pohybem rozložit a vložit na dno člunu. Celá taková operace trvá asi minutu, zbytek je jen o nafouknutí válců a nasazení laviček a vesel. A člun může jít na vodu! Složení člunu na přepravu je samozřejmě o to jednodušší a během pár minut jej máte v tašce i s podlážkou. T-290P i se všemi doplňky v podobě nožní pumpy, laviček, vesel atd. váží 28 kg, samotný člun (vč. podlážek) bez zmíněných doplňků pak jen 19 kg. Sami asi uznáte, že manipulovat na břehu s takto ultra-lehkým člunem je opravdu snadné a snad žádnému dospělému člověku nebude dělat problém jej odnést několik metrů na rameni.
Dále zde tedy máme T-290KN, jenž vychází svými rozměry a konstrukcí nafukovacích válců ze stejně dlouhého modelu „P“, ale liší se od něj typem podlážky a konstrukcí dna. Paluba člunu je tak tvořena čtyřmi deskami ze speciální námořní překližky, které se mezi sebou propojují na styčných hranách v hliníkových profilech. Dno člunu je profilované do „V“, tedy s nafukovacím kýlem přes jeho celou délku. Postup vkládání desek má svůj řád a trvá o několik minut déle než u „péčka“. Oproti člunům vyšších modelových řad je práce s deskami stále velice jednoduchá, ale minimálně napoprvé se musíte ujistit, která deska kam patří, než se je naučíte rozeznat pouhým pohledem. Po vložení podlážek nafouknete válce a až nakonec nafukujete kýl, který definitivně zajistí podlážku člunu na svém místě. Celková přepravní hmotnost T-290KN je 35 kg, člun bez dalších doplňků pak 26 kg, takže stále spadá do kategorie extrémně lehkých člunů, které zvládnete přenést od vody bez potřeby asistence další osoby.

I T-290KN člun sn pevnou podlážkou unese jeden člověk

Praxe

Jak už to ve světě chodí, vše má své klady a zápory a ne jinak je tomu i u námi testovaných adventurerů. Výhoda o 7 kg nižší hmotnosti T-290P nemusí na papíře znít nijak dramaticky, ale když k tomu přičtete jinde umístěné těžiště u souvislé deskové paluby, zohledníte skutečné podmínky v terénu, například mokrou trávu nebo kopcovitý terén – anebo stejně jako my si vyzkoušíte na břehu oba čluny potěžkat a odnést od auta k vodě – zjistíte, že těžší T-290KN byste stejně raději nosili ve dvou.

Na začátku má člun s laťkovou podlahou navrch.

Spouštíme oba čluny na vltavském břehu u Českých Budějovic, nasazujeme pěti koňové čtyřtaktní motory Mercury F5 MH aktuální produkce a vydáváme se porovnat jízdní vlastnosti. Než se motory zahřejí (přece jen teploměr ukazuje 4°C), provádíme statické zátěžové testy napodobující unijní certifikační zkoušky. Tabulkově má mít T-290KN o něco větší stabilitu při zatížení jednoho boku (při druhém boku volném), což odpovídá rozdílu v celkové nosnosti 30 kg. Kdo někdy zkoušel takto srovnávat čluny v praxi, ví, že u nafukovacích člunů je o 10% vyšší nosnost opravdu malý rozdíl, což dokládá i námi provedený test. Ve třech na jednom boku jsme pocitově žádný rozdíl ve stabilitě nezaznamenali. Sedáme si každý jinak, zatěžujeme následně zvlášť příď a záď člunu, ale opět žádný rozdíl v tom, jak se jeden či druhý člun naklání. Tím byl zbořen mýtus o tom, že člun s plochým dnem má horší stabilitu než čluny s kýlem, minimálně to platí pro daný typ a velikost nafukovacích člunů.

Později se poměr otáčí a kýl má navrch.

Vyrážíme proti proudu od hráze České Vrbné. Motory jsou nyní na volnoběhu a nezdá se, že by měl jeden či druhý člun nevýhodu – rozdíl je patrný až s přidáním plynu. Teorie o množství vztlaku, které generují dva různé typy dna plavidel, se zde ukazuje v celé své kráse. T-290P s plochým dnem se dostává rychleji do skluzu asi o 1 s, tudíž začíná dříve nabírat další rychlost a na chvíli získává náskok. Ale to, co ztratil T-290KN při akceleraci, dohání se zvyšujícími se otáčkami vrtule, než definitivně v maximální rychlosti v přímce překoná svého modelového předchůdce.

Kýl T-290KN tedy ve skluzu opravdu funguje a odvádí dobrou práci. Zajišťuje lepší vedení člunu jak v přímce, tak i v zatáčkách, zajišťuje hladší průjezd vlnami, jelikož máte nad člunem větší kontrolu a odezvu. Díky těžší konstrukci souvislého dna je také dojem ze člunu lepší, jako by byl tužší a pevnější, hlavně když přejíždíte vlnu během obrátky. Kýl navíc skvěle směruje proud vody na vrtuli, tudíž na ni nejde tolik bublin a motor má pak jen minimální tendence „vařit vodu“ v zatáčkách.

To znamená, že můžeme na T-290P zcela zapomenout a nechat jej historii… No ani náhodou! Výše popsané jízdní vlastnosti T-290KN se projeví jen při jízdě ve skluzu, když zároveň svou „pětku“ ždímáte do posledního dechu. Běžně se takto se čluny této velikosti nejezdí, možná jen děti, když se chtějí vyblbnout s kamarády. Ruku na srdce – zkoušeli jste si již někdy s takto malým člunem hledat minimální poloměr otáčení v jeho maximální rychlosti 30 km/h? Jestli ano, pak víte, že tak nechcete jezdit, když jedete rybařit. Vezeme-li v úvahu běžnou praxi, tj. že zrychlíte při delším přejezdu z A do B, ale všechny manévry jedete na jistotu, stejně jako přejíždíte vlny, pak jediný rozdíl mezi člunem s kýlem a bez kýlu zaznamenáte v tom, že vidíte PVC materiál plochého dna, jak se pohybuje s proudem vody.


Vrátíme-li se do klidného režimu výtlačné plavby, která je doménou elektromotorů a spalováků s výkonem okolo 2,5 koně, tak T-290P ztrácí body hodnocení snad jen v tom, že celé dno není kryté deskami a tudíž má člověk nejistý pocit, když poprvé došlapuje na napnuté PVC dna ve špičce. Jakmile si ale zvyknete, už na to nemyslíte. Jak jinak by tato koncepce paluby přežila do dnešních dní, kdyby neměla své opodstatnění? Souvislá podlážka dává lepší pocit pevné půdy pod nohama, to nelze popřít, i když nenaplníte potenciál jízdních vlastnosti nafukovacího kýlu. Ale ten kompromis zde musí být a rozhodnutí je nakonec na vás – dokážete skutečně využít těch 7 kg navíc?

Redakce

Přidejte komentář

Prosíme Přihlášení komentář