Ve větvích vrby

Horké dny máme už letos zřejmě definitivně za sebou a je třeba zapřemýšlet nad tím, kam nasměrovat podzimní kroky. Rozhodování pro mě nebylo až tak složité a tak nějak jsem věděl, že právě jedno z míst, kde jsem v parném létě podnikl pár krátkých vycházek, bude jedním z těch, kde budu chtít setrvat alespoň tři dny v kuse.

MÍSTO A KRMENÍ

Trochu netradiční místo, co se týče prostoru na břehu, dávalo šance na nerušený rybolov a i dobrý výsledek. Ryby jsem zde v létě nachytal, tak proč by tomu teď mělo být jinak, ale známe kapry, že? Na dvoudenní výpravu jsem se vydal z kraje týdne, kdy jsem předpokládal u vody maximální klid a to se mi po příjezdu potvrdilo. V dohledu nebyl ani jeden lovící. Měl jsem z toho poměrně radost a dal se do práce. Místa jsem nijak zvlášť neřešil, protože vím, že zde terénní nerovnosti na dně najdu jen horko těžko. Vsadil jsem tedy na produktivní místa z minulosti, kdy jsem se snažil prochytávat střídavě měkčí i tvrdší dno. Jako zásadní jsem viděl správně zvolenou montáž a prezentaci a množství volného krmení. Delší možná až padesát centimetrů dlouhý návazec z materiálu Shock shield v průměru 0,42mm byl na místě stejně jako háček AS velikosti 4. Sem tam se pod vodou najde nějaký kořen a je třeba se do ryby někdy trochu opřít. Na oba pruty jsem používal boilie B17 v průměru 24 mm a byl jsem skálopevně přesvědčený, že je to správná volba. Volné krmení jsem měl v totožné příchuti a snažil jsem se ho koncentrovat přímo k montáži v množství kolem jednoho kilogramu. To, jestli to skutečně bude trefa do černého, jsem netušil.

Pruty jsem rozmístil dál od sebe a doufal, že alespoň jedno z vybraných míst bude produktivní. Levý prut jsem pro začátek dal do místa s hlubším bahnem. Pravý prut naopak na místo, kde se dno měnilo v tvrdší podklad. Sérii celkem slušných ryb jsem odstartoval zleva, kdy se mi po setmění zadařilo. První ryba byl výstavní lysec slušných proporcí. Nedlouho po něm se ozval prut druhý. Tentokrát s menším šupináčem. Na start to nebylo vůbec zlé a těšil jsem se, jak ryby budou po ranním náhozu reagovat. Krmení jsem nepodcenil a na noc jsem na obě místa poslal celkem slušnou porci.

RÁNO

Ráno ještě za tmy letěly montáže na svá místa. Ranní káva byla připravena a při ní jsem pozoroval probouzející se den. Sem tam se na hladině otočil nějaký kapr a pár nich i velikostně velice pěkných. Dravci byli aktivní tak, že rybky skákaly až na břeh. Je to a vždycky bude pohled k nezaplacení a člověk si vždy uvědomí, jak moc rád právě tenhle koníček provozuje. Z pohledu na právě vycházející slunce mě vyrušil levý prut. Jeden píp a nic se nedělo. Chvějící se špička ale dávala tušit, že na druhé straně ryba je. Než jsem vzal prut do ruky, brutálně se rozjíždí a kapr na konci se do toho opírá hodně tvrdě. I když nerad, vydávám se za rybou na člunu. Souboj je vcelku dlouhý a rybu se mi moc nedaří ode dna zvednout a trochu se obávám, aby na konci nebyl jeden z místních slizounů. Nebyl. Po podebrání mi je jasné, že tenhle kapr bude v těsném závěsu největší letošní ryby. Radost jsem měl opravdu velikou. Kapr byl opravdu výstavní. To, že není poslední, ukázal následující čas.

ČEKAČKA

Po rychlofocení jsem montáž nasměroval na stejné místo a řádně dokrmil. Při velikosti ryb, které jsem zatím ulovil, jsem byl přesvědčen, že na místech není jediná koule boilies. Lehká snídaně a čekačka na dalšího. Dvě hodiny po dokrmení přišel opět záběr na levý prut z bahna. Tentokrát jsem si zabojoval se slušně vzteklým šupináčem střední velikosti. Průběh dne nebyl nijak zvláštní a ryby na krmení vůbec nereagovaly. Odpolední přehození prutů a decentní dokrmení jsem zmákl během chvilky a čekal, jestli se ryba ozve opět po setmění. Záběr do razil po desáté večerní. Jednalo se o kapra, který byl dost zdeformovaný, ale to mu rozhodně nebránilo v tom se pořádně krmit. Půl hodiny po něm jsem měl ještě další rybu obdobné velikosti. Pak už do půlnoci ani píp.

NADSTANDARD

Byl jsem spokojený s vývojem výpravy, jen mě mrzelo, že mám před sebou už jen jeden den. Na rybách bylo jasně znát, že mají o předkládané krmení zájem. Ranní budíček a jde se opět na to. Zatím dominoval prut umístěný na měkkém dně a tvrdší místo celkem zaostávalo. Nicméně jsem byl přesvědčený o tom, že pravý prut neřekl ještě poslední slovo. Na minutu přesně jako předchozí ráno se opět roztáčí cívka levého prutu. Odpor na konci není z nejmenších a opět jsem nucen za rybou vyjet. Souboj kopíruje ten z předešlého dne a říkám si, jestli té kliky není už víc než dost. Podebírám a nevěřícně kroutím hlavou. Je to další z velice pěkných lysců a je na chvíli můj. Radost nezná mezí a užívám si to celé opravdu hodně. Velikost lovených ryb mě tak trochu zaráží.

Několik kaprů váhové kategorie nad 16 kg totiž není běžný standard. Posledních několik hodin lovu bylo přede mnou. Padla tma a voda ožila rybami všeho druhu. V těsné blízkosti mých prutů jsem slyšel i několik velice slibných výskoků kaprů. Záběr byl pouze otázkou času. A skutečně přišel, tentokrát po delší době z pravého místa s o trochu tvrdším dnem. Opět následoval solidní tah ryby a pěkná zdolávačka. Ryba to byla velikostně dost podobná těm předešlým a už jsem opravdu nechápal, co že se to tady děje. Spokojenost byla opravdu na místě, i když bylo třeba stáhnout pruty.

FINIŠ

Je tady ranní budíček a poslední čtyři hodiny. Trochu jsem vsázel na rozbřesk, že by se přeci jen ještě jeden záběr mohl povést. A povedl. Těsně před šestou ranní se pomalu rozjel prut z levé strany. Zvedl jsem prut a v mžiku mi bylo jasné, o co tady kráčí. Bleskově skáču do člunu a jedu za kaprem. Po prvních metrech cítím to známé drhnutí. To ne! Rychlá práce s kotvičkou se podařila a mohl jsem pokračovat za rybou. Když jsem ji dojel, opět bylo něco špatně. Nedařilo se mi ji zvednout ode dna, i když tah jsem vyvíjel celkem slušný. Samozřejmě mi kapr podjel pod kořenem.

Nechal jsem tedy povolený vlasec, aby měla ryba víc prostoru k odjetí a snažil se potopeným prutem
posléze kotvičkou vlasec vyprostit. I když jsem dělal, co jsem uměl, bohužel se to nedařilo. Rybu jsem na konci ještě notnou dobu cítil, ale po nějakém čase se dokázala háčku zbavit. Je to zkrátka tak, že pokud rybu zdolat máte, zdoláte, ale ne pokaždé budeme vítězi my. Tento záběr udělal pomyslnou tečku za skvělou výpravou s pro mě nečekaným výsledkem. To že se sem ještě jednou zanedlouho vrátím společně s parťákem Bobrem, jsem v tu chvíli ještě netušil. Stejně tak jsem nevěděl to, co se mi v dohledné době poštěstí na řece. Ale to už je námět pro další článek. Ať se vám u vody daří.

Další zajímavé články naleznete v tištěné verzi časopisu Kajman, magazínu Kapr a na www.kajman.cz

Přidejte komentář

Prosíme Přihlášení komentář